KRITICKÉ MYŠLENÍ aneb Jak se stát detektivem ve světě plném polopravd

Je potřeba kriticky myslet. Tento výrok je v poslední době docela často slyšet. A je to určitě dobře, i když okolnosti, které zájem o kritické myšlení vzbudily, úplně dobré nejsou. Málokdo ale ví, co to přesně znamená.

Kriticky myslet znamená kriticky vyhodnocovat informace. Rozlišovat lži, polopravdy, domněnky, spekulace, informace vytržené z kontextu a FAKTA. K tomu je potřeba analyzovat, zdravě skepticky uvažovat a také se hodně ptát. Na základě těchto myšlenkových operací si teprve utvářet vlastní názor.

Je to intelektuálně i časově náročný proces. Pokud to ale neděláme, je velké riziko, že budeme podléhat emocím, dojmům a slepě přebírat názory ostatních. V horším případě je ještě šířit.

Proč je to tak důležité? Proč bychom se bez něj neměli obejít?
Žijeme (díky bohu) v demokratické společnosti s výsadou svobody slova a tisku. Zároveň žijeme v době internetu, sociálních sítích, umělé inteligence. Jsme zahlceni obrovským množstvím informací nejrůznějších kvalit. Proto je potřeba jejich kvalitu rozlišovat. Jak velké procento nekriticky smýšlejících lidí se ve společnosti vyskytuje je dáno politickým systémem, kulturou, náboženstvím a ekonomickými faktory. V diktaturách bude toto číslo vysoké, v demokratických systémech bude významně nižší. Ale i v demokratických zemích se nějaké procento nekriticky smýšlejících jedinců bude ve společnosti vždy vyskytovat. Velké množství nekriticky smýšlejících lidí může demokratický systém ohrožovat.

A teď prakticky

Co konkrétně můžeme dělat, abychom rozlišovali kvalitu informací? Jaké otázky bychom si měli pokládat?

Autor

• Kdo je autorem sdělení? Lze si o autorovi dohledat nějaké informace?

• Je autor důvěryhodný?

• Je autor odborník na dané téma?

Styl

• Co chce autor, abychom si mysleli?

• Vyvolává sdělení emoce? Jaké?

(Je potřeba říct, že i serióznější média používají titulky, které vyvolávají emoce, aby zaujala čtenáře. Někdy dokonce nadpis popírá obsah sdělení. Proto je velmi ošemetné jen „skenovat“ nadpisy.)

• Jak to autor dělá? Jaká slova používá?

• Jsou ve sdělení uvedena fakta nebo jde o domněnky, hodnocení, spekulace?

(Mělo by být vždy jasně uvedeno, jestli informace není ověřená nebo jde o domněnku či spekulaci.)

• Pokud se jedná o diskuzi, je potřeba rozlišovat, kdo z účastníků argumentuje a kdo používá osobní útoky.

• Jaký je cíl sdělení? Pobavit? Informovat? Přesvědčit? Prodat?

Objektivita

• O jaká fakta se autor opírá? Uvádí zdroje? Je možné zdroje dohledat?

• Vyjádřily se všechny zúčastněné strany?

• Může mít z článku někdo nějaký prospěch?

• Kdo je vlastníkem daného média?

• Co říkají jiné zdroje?

Pokud si budeme pokládat tyto otázky, je VÝRAZNĚ menší pravděpodobnost, že podlehneme nějaké manipulaci.

Čím nejčastěji manipulují média?

• Střih obrazu – co se hodí se ponechá, co se nehodí se vystřihne. Tímto způsobem může informace dostat i zcela opačný význam.

• Volba fotky. Např. když chci, aby zpráva o někom vyzněla negativně, zvolím fotku, kde dotyčný vypadá nelichotivě.

• Použití reálné fotky v jiném kontextu. To, že je něco na fotce, ještě nemusí znamenat, že je fotka pořízena z daného místa a v daném čase.

• Fotomontáže, UI – toto je poměrně drastická metoda, ale rozhodně není výjimkou.

• Hudba – zvolená hudba může podvědomě vyvolávat nějaký dojem.

• Vkládání vět do úst. Například formou titulků nebo komiksových bublin.

Jaký typ manipulace nejčastěji používají populisté?
Říkají lidem, to co chtějí slyšet. Vyvolávají strach. Zároveň ale slíbí, že situaci, která je často velmi komplikovaná a jednoduché řešení neexistuje, snadno a rychle vyřeší. Své sliby nejsou ale schopni splnit nebo zamlčují případné nežádoucí důsledky z nich plynoucí. Ze svých oponentů rádi vytvářejí nepřítele, proti kterému je potřeba společně bojovat. V diskuzích napadají své opononenty místo toho, aby o věcech diskutovali a argumentovali. Na hodně lidí tento typ manipulací dobře funguje.

Nejde jen o média...
Nejde ale jen o média s nimiž je kritické myšlení nejčastěji spojováno. Kritické myšlení se hodí i v běžných situacích. Třeba když nám chce někdo něco prodat. Ať už přímo nebo nepřímo prostřednictvím reklamy. Ale i v přímé či online komunikaci (sociální sítě) s přáteli, rodinou, kolegy v práci, úředníky...

Proč většina lidí kriticky nemyslí nebo jen částečně

Kritické myšlení je dovednost, kterou se musí člověk naučit a trénovat ji. V dobách komunismu se kritickému myšlení žáci a studenti neučili, nebylo to žádoucí. O něco později zase neměl kdo kritické myšlení učit, protože to málokdo uměl. V současnosti by se měla vyučovat mediální výchova na základních školách, jako jedna z klíčových kompetencí, ale z mého (subjektivního) pohledu jde spíše o okrajové téma.

Lidé, kteří mají selský rozum a trochu logické uvažování jsou sice schopni informace alespoň částečně třídit, pokud se ale tímto tématem níkdy cíleně nezabývali, většinou kriticky myslí jen částečně. Předpokládám, že se vzrůstajícím vzděláním bude pravděpodobně růst i schopnost kritického myšlení. Neplatí nicméně rovnice CHYTRÝ = KRITICKY MYSLÍCÍ.

Pokud opravdu kriticky myslíme, tak musíme na informace kriticky nahlížet za všech okolností. I když je to v souladu s tím, co si myslíme.

Kritické myšlení mají a přesto selhávají
Znám lidi, kteří po většinu času docela slušně kriticky myslí. V určitých situacích se jim ale toto myšlení úplně vypne. Víte, jaké to jsou situace? Když se zprávou souzní, líbí se jim, potvrzuje jejich názor. Toto je slabé místo nás všech a je potřeba si na to dát pozor.

Kritické myšlení je dovednost, která je zcela zásadní pro dlouhodobé a zdravé fungování demokratické společnosti. Tato dovednost by se měla vyučovat na všech úrovních našeho školského systému. I v mateřské škole se dá s tímto tématem pracovat. Ideálně by měla být součástí maturitní nebo závěrečné zkoušky na středních školách.

Autor článku: Petra S. Lachnittová

Stáhnout zdarma

Více se o tématu můžete dozvědět na našem kurzu Manipulace a jak se jí bránit.